ZMIZET

Říct nechte mne být, chci být sama je někdy ta nejtěžší věc. Jak to podat, abychom nikoho neurazili? Proč potřeba toho být sami se sebou je tak často brána za projev naštvaní, toho, že někoho nemáme rádi atp?

VIKEND SAMA SE SEBOU

Trvalo mi dlouhá léta, možná vlastně převážnou část života, přestat být závislá na přítomnosti ostatních. Být sama mi přišlo jako důkaz toho, že vás nikdo nemá rád, že nemáte žádné kamarády se kterými vyrazíte na výlet, do kina, večeři. Zároveň někde v sobě jsem cítila už od mala, že na druhou stranu jsem nejšťastnější sama, s knížkou, v tichu, bez potřeby si s někým povídat.

Nebojte se být v tomhle otevření. Z mé zkušenosti je to lepší, než se vymlouvat. Vážně snažte si lidí okolo sebe naučit, že to že jim řekněte, že místo párty, chcete být doma a číst si knížku není nic osobního.

Neberte to černobíle, mám ráda obojí, jen zjišťuji, že najít si ten čas, kdy jste sami se sebou je neskutečně důležitý a učím se nedělat ústupky. Nemám už problém nechodit na akce a místa, která mne nezajímají. Zjišťuji, že tak přicházím o mnoho kontaktů a příležitostí, ale mě prostě večerní párty a setkání moc nezajímají. Čím jsem starší, tím méně mám potřebu jednorázově poznávat lidi a tím víc si cením času, kde je ticho. Naplňuje mne radostí trávit čas s jedním, dvěmi lidmi. Jediná velká skupina co mám ráda, jsou moji sourozenci. Chvíli jsem si říkala, že se ze mne stává morous, ale teď už vím, že to není pravda. Ze se jenom začínám poslouchat a mám štěstí na tak kvalitní sociální vazby, že už nemám pocit, že být fyzicky sama, znamená, že jsem opuštěná.

A CO VY?

Co třeba zrovna tenhle víkend být prostě sami se sebou? Je pátek ráno a vy nemusíte vůbec nic (jasný, asi ještě odkroutit pár hodin v práci), ale potom, co prostě nevystrčit nos? Já to udělala ten minulý víkend. Nechala jsem Atoto, aby mi dovezli zeleninu z trhů na Hradčanské, sýry z Letné a nějaké nutnosti z Country Life a rozhodla jsem se dělat jen to co budu chtít. Nic naplánovat, nikam se nechystat, vypnout mail a telefon. A bylo to strašně parádní. Myslím, že takovýhle víkend budu zařazovat pravidelněji. Miluji být venku. Ale být uvnitř má občas taky něco do sebe.

Taky v rámci mého víkendu vznikla tahle “líná“ omeleta.

Použila jsem na ní pro dva lidi:
svazek špenátu

4x bio vajíčka 

5x menších rajčátek

Kozí sýr (byl takový ten starý:)

máslo

polníček

příprava: 30 minut

Jak na to: 

Na másle necháme špenát změknout, ale opravdu jen lehce. Vajíčka rozklepneme do misky a vidličkou lehce našleháme. Jak je špenát připravený, tak přidáme pár rajčátek rozkrojených na půlky a zalijeme vajíčky. Teď lehce posolit a přistrouhat trochu toho sýru. Ale jen trochu, protože tahle omeleta je především zeleninová, tak by tam toho sýra mělo být pomálu. A teď už jen čekat. Omeletu pak rozdělit na dva dílky. Servírovat  na hrstce polníčku a pár čerstvých rajčátkách.

POZOR: Teplotu pro úpravu špenátu i výsledné omelety držte při zemi. Bude to chtít víc času pro přípravu, ale slibuji, že výsledek bude top

Omeleta
omeleta-1-2.jpg
Lu Gregorova