JÁ A JÍDLO...

Mívám pocit, že trenéři a trenérky by měli být trochu jako polobozi. Mít 100% disciplínu ve všem a všude a tréninkový plán a výživu držet za všech okolností 24/7.

Teď si tady možná podkopu větev, ale do polobohyně mám daleko (alespoň co se jídla týče). Přiznám se totiž k jedné věci: jídlo vždycky byl tak trochu můj problém a přednáška na Prague Food Festivalu, kterou jsem dělala pro Magazín Kondice mě donutila se nad tím zamyslet. Jak to vlastně s tím jídlem mám, proč máme tak komplikovaný vztah a proč mne nebaví?

1. ZTRACENÁ LÉTA

Hodně let jsem se zmítala v extrémech. Nemyslím, že jsem kdy měla nějakou poruchu příjmu potravy, jen jsem se dost neměla ráda a jídlem jsem se vždycky spíš trestala (buď jsem jedla málo nebo hodně). Střídala jsem období: budu jíst co se mi chce, jsem přece veganka a všechno je zdravý, s obdobími "sakra, budu jíst jen raw/bio/gluten-free atd. Asi je vám jasný, že nic z toho nebylo úplně dobrý a nikam to moc nevedlo. 

2. JAK NA TY JÍDELNÍČKY

Tyhle doby už jsou naštěstí dávno pryč, hodně mi pomohlo si nechat sestavit na nějaký čas jídelníček a vážit si vše co sním. V první chvíli mne to naprosto dostalo co všechno musím sníst a vlastně jsem toho ani nebyla schopná. Nacpat do sebe 2 000 kcal mi přislo nemožné. Výhodou je, že se mi tím podařilo nastartovat metabolismus.

3. ZN.IDEÁL

Za poslední dva roky jsem se celkem našla. Jím 4 jídla denně, ideálně mezi 10-20, takže držím takový 14/10 intermittent fasting (pokud netušíte co to je klikněte na odkaz). Nemyslím, že jím nějak špatně.  Jím vlastně velmi dobře, především když jsem v tréninkovém zápřahu, taky mám výhodu, že už dávno netrpím nočním přejídáním a nijak extrémně mě nebaví žádný "junk food" a pokud se ty sladkůstky, hranolky a další věci dějí jednou za čas, tak proč ne.  Myslím, že jsem se dostala do takového ideálního období, kdy by u mne dobře fungovalo "intuitivní stravování". Po všech těch letech jím s mírou, držím pořád stejnou váhu. Nejím moc žádné blbiny a snažím se jíst průmyslově nezpracované potraviny. Z 80% jím vegansky. Což zni dost alibisticky, ale nálepky jsou mi jedno. Co je těch 20% mých neveganských ústupků? Zmrzlina Míša, máslo, občas kozí sýry, malinový cheesecake z Místa a vajíčka (z volného chovu, alespoň).Teoreticky tedy moc dobře vím, jak byste se měli stravovat, teoreticky i já moc dobře vím, jak bych se měla stravovat, ALE...

...JÍDLO MNE NEBAVÍ

Je to zvláštní, ale je to tak. Nebaví mě všechen ten čas okolo jídla. Vymyslet, nakoupit, uvařit, zkonzumovat.

....NEMÁM POCIT HLADU

To je velký kámen úrazu , málo kdy cítím hlad a tak jím spíš, protože vím, že je čas.

....ČASTO SE ODBÝVÁM

Asi se to váže na dva předchozí body. Ale jsem schopná nejíst a uvědomit si to až ve 3 odpoledne.  Ráno si zvládám dělat snídani, ale někdy ani to ne. V poledne občas obědvám, ale někdy ani to ne. A nesnáším večeřet v devět večer, ale většinou mi nic jiného nezbývá.

....PO OPERACI JSEM NEMĚLA MOTIVACI

Možná je to tak správně a neměli bychom k sobě být tak přísní, ale po operaci (asi ve spojení s tím, že jsem necvičila) jsem neměla žádnou motivaci jídlo řešit a přemýšlet nad ním. Jedla jsem celkem málo a na můj vkus i víc sladkostí než bych měla. 

...KRABIČKY, DISCIPLÍNA, ZODPOVĚDNOST

Jídlo je kolem a kolem čas, kterého mám míň než bych si přála. Ale můj červnový plán je s těmihle výmluvami seknout! A především teď po operaci dát mému tělu kvalitní a hlavně pravidelnou výživu (když jsem v Americe dva měsíce jedla jak přes kopírák den co den i se všema Fro-yo a vegan zmrzlinkama, cítila jsem se skvěle jak nikdy), tak uvidíme co to změní a co to se mnou udělá! 

Jak to máte s jídlem vy? A zajímalo by vás jak jím a co si budu připravovat?

Lu Gregorova