BÝT VENKU - KRKNOŠE VOL.I

Tak a teď přichází ta největší srdcovka. Miluji Krkonoše, neskonale a z celého srdce. Možná proto,, že jsem s nimi od dětství svázána. V Rokytnici nad Jizerou máme chalupu a trávili jsme tam s rodici i prarodiči většinu času. Měli jsme tam naprostou volnost. Nikdo nás nehlídal, lítali jsme po lese, skalách, loukách, chodili do kravína pro mléko, víte co? Nikdy se nám nic nestalo, pokud pominu pár odřených kolen. Vždycky jsme už jako děti věděli jak daleko je moc daleko, že vždycky musíme slyšet dědu hvízdat a příroda byla naše kamarádka, uměli jsme lézt po skalkách i stromech a nespadnout, věděli jsme, že chytat slepýše je ok, ale zmiji se chcete na dálku vyhnout, no prostě všechno podstatné. A tady asi začíná láska k chození i k horám.

 

Jsem vděčná svým rodičům za to, že nás od dětství vedli k tomu chodit, objevovat. I když samozřejmě byly doby, kdy mi to přišlo otravny. Ale teď vím, že to bylo nejlepší. Letní bouřky, zimní metry snehu. Nevadilo nám nic. Věřím tomu, že možnost být v přírodě z vás dělá lepšího člověka. 

20160618_145418.jpg

A kam tedy? Vybrat jednu trasu z Krkonoš je jako vybrat jeden nejoblíbenější cvik, však je tolik kombinaci, variant... A tak je to s Krkonošemi, miluju hodně tras a nemám ráda, když mi někdo tvrdí, že jsou jak václavák. Nesuďte Krkonoše podle Sněžky prosím. Mám pocit, že východní a západní Krkonoše se lehce liší a já se s vámi podělím o svojí oblíbenou trasu v těch západních. Ale nebojte, těch tras ve východních přijde ještě mnoho :)

ROKYTNICE - DVORAČKY A HUŤSKÉ VODOPÁDY

DÉLKA VÝLETU: 12,5 km, 5 hodin i se zastávkou

NÁROČNOST: střední

KDE JÍST: Dvoračky

Tohle je jedna z cest, které jsem šla asi milionkrát a když chci jen tak vyrazit od chalupy chodím ji ráda. Pro ty z vás kdo jste v téhle lokalitě nikdy nebyli bude i hezky výpravná. Provede vás totiž světem pašeráků!

Začínáme na žlute na náměstí v Horní Rokytnici, tady se vydáme Kostelní cestou po Pašerácké stezce směrem Ručičky, je to necelé 4 kilometry prostě jenom do kopce, ale ty výhledy, které se pomalu odkrývají stojí za to. Po cestě také narazíte na panely zpráv o pašerácích, které jsou moc hezky zpracované. Táhlá cesta lesem vás dovede na Ručičky, podle mne jedno z nejkrásnějších rozcestí v Krkonoších, kde je malý kiosek, ale hlavně tahle krásná útulna ve které se dá přespat. (fotka je ze zimy, ale jinou nemám), od nich už to je po zelené coby kamenem dohodil na Dvoračky.

útulna na Ručičkách

útulna na Ručičkách

Tady si naplánujte pauzu, dejte si dokonalé kyselo a nezapomeňte si k němu objednat domácí housku, protože za ní se sem chodí. A taky na borůvkový koláč a knedlíky. Vždycky je tu narváno, ale obslouženi budete rychle a všechno tady klape jak má. Za mě je to bezkonkurenčně jedna z nejlepších "bud" v Krkonoších. I proto, že ji vlastní rodina, která se o ní stará, obsluha je víceméně pořád stejná a nečiší z toho v první řadě jen obří byznys s nezájmem o lokalitu.

Dvoračská houska

Až se najíte najděte na rozcestí modrou a na ní už najdete Huťské vodopády, k nim vás bude čekat něco přes 2 kilometry po modré pěkně lesem z kopce. Ale tuhle cestu mám ráda, kořeny, kameny a ještě vodopád. Od nich už to bude závěr 4.5 kilometru a návrat zpátky do Rokytnice, ale pěkně zadem, kde si budete moct užít všechny ty krásné roubenky a chaloupky. 

Lu Gregorova