JAK JSEM (NE)ZVLÁDLA MOUNTAIN OFFICE

Ve chvíli kdy pracujete na volné noze a ještě k tomu jako trenérka, nemáte vlastně nikdy ideální čas, kdy si vzít dovolenou. Mám výhodu, že vedle trénování poslední roky dělám i další věci (jako psaní a vytváření obsahu pro Redbull) a také jsem už velkou část mých klientů dovedla k určité samostatnosti a tak mne nepotřebují na 100% svých tréninků (jste miláčci). Poslední dva roky totiž ve mne narůstala určitá frustrace z toho, že vlastně pořád musím být ready: zdravá, s dobrou náladou a v Praze. První jsem přestala pracovat o víkendech (jop, vlastně úplně normální věc, ale u trenérů zas tak ne). Pak jsem přestala pracovat o svátcích. No, a pak jsem začala toužit potom být víc na horách. K tomu, abych v roce 2019 moje práce nebyla závislá jen na mé fyzické přítomnosti, jsem směřovala celý rok 2018 a nebylo to jen tak, že bych si řekla, hej, někam jedu. Ale došla jsem k tomu, že abych mohla být více kreativní, potřebuji si k tomu dát prostor. A tak jsem se inspirovala na jedné Mastermind skupině s Pavlem Ovesným a rozhodla se, že si svou práci mohu brát na cesty. Že se vykašlu na koncept dovolené, ale tak jako sedím doma u počítače, tak můžu u počítače sedět třeba v Alpách :) a že ten týden beze mne lidi zvládnou a já zas obnovím a posílím vztahy s mými kamarády a kamarádkami, kterým posledních 5 let na většinu dovolených říkám ne. První týden “mountain office” mám za sebou a právě mě čeká druhý. V čem jsem se poučila?

20190121_095823.jpg
  1. NE VŠUDE V ROCE 2019 MAJÍ WI-FI

    Tohle byl asi největší fuck-up, protože když teda chcete být digitální nomád, tak asi potřebujete spolehlivé připojení, co? A napadlo by vás, že když pojedete do Francie, lyžařského střediska a pronajmete si krásný srub, že tam nebude signál? Asi ne. No, mne to taky nenapadlo a tak jsem byla docela překvapená, když nejenže nebyla wi-fi, ale skoro ani signál, takže vytvoření hotspot bylo taky docela nemožné.

    Jediná dostupná wi-fi byla na 100m vzdálené recepci, což by nebyl takový problém, 100m ujdu jak nic. Ale bylo to velmi nepříjemné pracovní prostředí (prosezený gauč, nemožnost rozložit si věcí atp.) a dost zábavné taky bylo, že nikdo nečekal, že tam třeba někdo bude rozumět česky, tak jsem třeba zažila kluka co si na Skype dával porno-talk se svojí holkou a tak :D no, prostě ideální pracovní prostředí.

    Výsledkem bylo bohužel to, že jsem sice zvládla svoji denní agendu, ale už ne moc věci navíc, které jsem plánovala, protože pomalé připojení mě fakt vytáčelo.

giphy.gif

2. PLÁN JE ZÁKLAD

Jako věděla jsem, že budu pracovat. Ale ačkoliv si doma každý den dělám TO DO listy, tak jsem se nějak nechala ukolébat tím, že nemám žádné schůzky, tréninky a že všechen čas světa je jen můj a tak se mi některé dny trochu rozlezly. A místo plánovaných 3-4 hodin jsem pracovala méně, nebo některé dny víc. Takže vím, že příště si chci udělat týdenní plán, tak jako v Praze. Taky je dobré (a to jsem udělala) všechny v partě seznámit s vaším plánem a situací, abyste pak nevypadali jako ten nejhorší workoholik, že se nechcete bavit s partou, ale místo lyžovačky sedět se svým kompem. Moji kamarádi věděli, že se k nim přidám vždy až na část dne a byli skvělí v tom, že můj plán pracovat, ale zároveň jet s nimi maximálně podpořili.

no plan.gif

3. NAJÍT VHODNÝ ČAS

Asi až tak třetí den mi došla docela jakoby podstatná věc. Když jste na horách a chcete práci zkombinovat s výšlapy a ono se třeba v 17:00 stmívá, možná by bylo lepší místo práce od 8:00-12:00 a vyrážení ven kolem 12-13, to obrátit a ráno vyrazit do hor a kolem 14-15 se vracet a strávit čas prací, když už je tma. Ale zas na druhou stranu já jsem hodně ranní typ a mám ráda odpracováno. Teď na dalším výletě to zkusím zkombinovat a budu pracovat 2-3 hodiny ráno a pak 1 hodinu odpoledne. Tak uvidíme.

Jak jste na tom vy, kdo pracujete na volné noze? A vy co ne, bavil by vás takový pracovní režim? Nebo máte radši svůj rytmus a 9-17 vás uklidňuje?

Hoty.jpg
Lu Gregorova