OBČAS JSME PROSTĚ...NEMOCNÍ

Vždycky mě zajímala psychosomatika a propojení hlavy a těla. A nemyslím si, že se dá jakkoliv oddělit a jako někdo kdo trpěl několika více či méně vážnými nemocemi, které byly v závěru původu psychického, s tím mám i vlastní zkušenost. Ale co ty chřipečky?

JAK SI KDO USTELE..

Nechci se nijak pouštět do definice nemocí a jejich původů. Věřím tomu, že velká část chronických nemocí a různých nepohod má původ v hlavě a ne v těle. Ale když dojde na úrazy a infekce už bych si tak jistá nebyla.

Je jasné, že i chřipku, rýmu a další věci si mnoho lidí přivodí buď únavou nebo zabijáckým životním stylem. Znám hodně lidí a sama jsem byla hodně let příkladem na 100%, kdy v podstatě toužíte po tom být nemocní, protože to je jediná možnost, jak si legitimně odpočinout. A taky se mi to vždy pravidelně na konci roku dařilo a já jsem vždycky ulehla. A to prosím ne nijak normálně, ale úplně na maximum. Týden, kdy jsem vždycky vypadala (a cítila se, že umřu), týden, kdy jsem se vzpamatovávala z toho, že jsem nakonec neumřela a týden, kdy jsem znovu sbírala síly. Takže posledních přibližně pět let, jsem i přes zdravý životní styl, pravidelně na 3 týdny ulehla a vůbec bych nepolemizovala o svém stresem oslabeném těle. A myslím, že u mnoha lidí to takto je, kdy zanedbávají odpočinek, spánek, jídlo a tělo v době chřipek a viróz nemá šanci bojovat. Takže se není čemu divit a pro mne ta nemoc vždy byla vysvobození. Sama jsem si poslední rok uvědomila, že tak to není správně a začala se mnohem víc starat o sebe a svojí pohodu. Jasný za cenu toho, že jsem si vysloužila nějaký hejt, přišla o nějakou práci. Ale po operaci v dubnu a tom nuceném zastavení jsem si velmi intenzivně uvědomila, že nejsem superhrdinka a že dál v nastaveném rytmu posledních pěti let rozhodně nedokážu žít.

Odměnou za zvolnění mi bylo i to, že? V prosinci jsem vůbec neulehla nemocná. Ano, byla jsem vyčerpaná, ale to byly záležitosti čistě psychické, vázající se ke ztrátě dědečka a mnoha dalších věcí odehrávajících se v osobním životě. A já si taky dopřála celý prosinec s jedinou prioritou: JÁ a moje pohoda (jo, vlastně jsem byla jen doma, četla jsem si a díky mému klukovi a kámošům, že se se mnou pořád ještě kamarádí)

MUSÍ TAM VŽDYCKY BÝT ALE?

A tady se dostávám k jádru pudla, protože, světe div se, jsem onemocněla. Ne v prosinci, jak bývalo zvykem, ale v únoru. Začalo mě před týdnem pěkně škrábat v krku, snažila jsem se to vyležet a pak odjela do Slovinska a ulehla jsem úplně. Moje máma, která pracuje v lékárně a vidí ty vlny nemocí se divila, že jsem ulehla až teď a já se taky divím, když 80% lidí okolo mne bylo nemocných. Když jsem to dala na sociální sítě, začaly mi chodit všechny zprávy o tom jak mi chybí to a zase tohle, jak málo spím, moc cvičím, málo cvičím, moc jím, tohle nejím, tohle jím. STOP! Jsem odpočinutá, jím pořád stejně, mám kvalitní doplňky výživy, stresu mám tak akorát (nikdo nejsme pokojová květinka) a řeknu vám jednu věc: prostě a jednoduše jsem onemocněla. Je únor, tělo je lehce oslabené, okolo mne byla hromada nemocných lidí a prostě to tak je. Ano, možná kdybych víc řešila suplementaci, jak mě můj guru Filip Němčok (kterého neposlouchám) radí, ano, kdybych se otužovala, atp, atp, nemocná bych nemusela být.

Ale myslím, že jsme jenom lidi a někdy není potřeba ve věcech hledat široké souvislosti. Někdy prostě budete nemocní, protože to na vás někdo prsknul a nemůže za to postavení měsíce, váš vztah s matkou, nevyřešené problémy, ani stav ozónu. Někdy budete smutní, protože nemáte dobrý den a není to rozhozenými hormony, fází měsíce, ani tím, že jste ráno zapomněli vypít elixír života. Mám ráda souvislosti a dívat se vždycky o kousek dál a hledat příčiny, ale někdy je třeba i věci vidět jednodušše.

Co si o tom myslíte vy?

Lu Gregorova