LAVINOVÝ KURZ: TATRY

Řeknu vám bez otálení hned na úvod, že tohle byl jeden z nejlepších víkendů, který jsem na horách zažila. Malinký náhled do toho, jak se pohybovat v horách, vyhnout se nebezpečí a jak se chovat v případě laviny jsem měla minulý rok, kdy jsem se jako novinářka měla příležitost zúčastnit natáčení pořadu PŘEŽITÍ. Ale věděla jsem, že tyhle znalosti chci rozšiřovat a taky, že se chci trochu víc seznámit se skialpováním.

Výstup na Ziarskou chatu

Výstup na Ziarskou chatu

PROČ VYRAZIT NA LAVINOVO-SKIALPOVÝ KURZ?

Myslím, že jsou takové dva typy (možná i víc) lidí, kteří jezdí na hory:

  1. ti, kteří je berou takovým “komerčním” způsobem: někam dojedu, zaplatím chalupu, sjezdovku a budu se pohybovat po sjezdovkách, cestách a budu spoko

  2. ti, kdo je chtějí objevovat, překonávat, zdolávat a zažívat v nich pocit naprosté svobody, chtějí o nich vědět co nejvíc a patřit do nich.

Pokud patříte k té druhé skupině (milujete freeride, skialpinismus, zimní turistiku, atp.) musíte hory znát a vědět jak se v nich bezpečně pohybovat. A to se nebavíme jen o velehorách. Dostatek lavin spadne i v Krkonoších, Jeseníkách, o Tatrách nemluvě. Tudíž i tohle jsou hory ke kterým byste měli mít respekt a pokud se po nich chcete v zimě pohybovat, měli byste vědět jak. My jsme si vybrali lavinový kurz v Západních Tatrách. Dělají ho horští vůdci a členové Horské záchranné služby, takže o kvalitu informací je maximálně postaráno. A o zábavu taky, rovnou vám řeknu, že ten začátek je trošku punk, kluci většinou někde zachraňují nebo visí v horách, takže ještě týden před jsme vlastně (kromě toho, kde to je) nic moc nevěděli. Což pro mě jako totálního plánovače bylo trochu nekomfortní. Ale naštěstí kvalita víkendu byla tak vysoká, že příště bych s klukama jela i kdybych se měla 12 hodin před dozvědět kam vůbec jedu :D

Ale teď už k tomu co jsme zažili.

Laviniště

Laviniště

PRVNÍ VÝZVA: DOBÝT CHATU

Vtipné je, když jste na skialpech v životě nestáli a první věc co vás čeká je s krosnou vyšlapat 5 kilometrů na chalupu. Moje oťukávání skialp na parkovišti muselo podle mne vypadat tak, že kdyby to horští vůdci viděli, tak mě rovnou pošlou domů :) naštěstí si celkem umím poradit a v horách se pohybuji, tak mi to nějak došlo co a jak, jen pásem jsem se málem skalpovala. Ok, lyže jsou nasazeny a my vyrážíme vstříc Žiarské chatě. Ta se nachází v Žiarské dolině (překvapivě), která je jednou z nejnavštěvovanějších dolin v Tatrách. Zároveň, ale taky jednou z nejnebezpečnějších a jakmile je 4 lavinový stupeň, přístup na chatu a do celé doliny je uzavřen (ideální místo na lavinový kurz, no ne?). Aby ne, část cesty prochází přímo lavinovým územím a 200m od chatu je žlab Príslopu, kde v roce 2009 spadla lavina století, která si cestu našla až do samotné chaty. Přečíst si o ní můžete třeba tady. Jenže my jsme zatím nezkušená děcka a tak lavinový vyhledávač a celá výbava je někde hluboko v batozích. Ale naštěstí je aktuálně cesta bezpečná a my se po hoďce a půl šlapání dostáváme na chatu. Tady už je správný mumraj, spousta skialpinistů (je to jediná chata v okolí) a také naši instruktoři. Těmi jsou Ján Korenko, záchranář z Vysokých Tater, lavinový specialista a kynolog. Marek Biskupič, ředitel Střediska lavinové prevence, horský vůdce a horský záchranář a Jano Blažej, instruktor skialpinismu a lyžování. Předáváme jim všechny nutné informace (pojištění, zkušenosti, úroveň lyžování), jdeme se ubytovat a už se chystáme na první přednášku, která nás připraví na zítřek, kdy hlavním tématem bude kamarádská pomoc. (Jo, když vám kovaný horal řekne, že klidně do přednáškové místnosti můžete jít v žabkách: nevěřte mu, budete se brodit sněhem, v žabkách) :D

Marek Biskupič, já a Ján Korenko

Marek Biskupič, já a Ján Korenko

SONDA-LOPATA-VYHLEDÁVAČ= SVATÁ TROJICE

Sobota ráno, budíme se do zatažených hor schovaných pod mlhou. Třetí lavinový stupeň a nás čeká celý den v horách. Zařadili jsme se s Karlosem do třetí skupiny, protože jsme na skialpech ještě nikdy nestáli a na starost si nás bere Ján Korenko. Ten se mimochodem stává i naším spolubydlícim (asi nás chtěli mít pod kontrolou :D) a kdyby mi to nebylo blbé vyptávám se ho na věci nonstop! No, díky tomu, že ho máme na pokoji ráno nastupujeme skoro jak profesionálové a já nasazuju taktiku, co dělá Ján, dělám já :D :D

Co je to ta svatá trojice co byste měli mít v batohu? SONDA, LOPATA, VYHLEDÁVAČ.

zdroj: https://www.hanibal.cz/pieps-winter-set-dsp-sport-t-id17509

zdroj: https://www.hanibal.cz/pieps-winter-set-dsp-sport-t-id17509

První si ve skupině kontrolujeme vyhledavače, zda fungují a vysílají signál. To je něco na co byste nikdy neměli zapomenout, když vyrážíte do hor. Ideální je vyrážet ve 3-4, což je trochu blbé, když jste případ jako já a nemáte moc kamarádů co mají stejnou zálibu :D :D (takže pokud jsou nějací zkušení skialpinisti co by si mě chtěli adoptovat do party, pište mi! Neremcám, šlapu, mám lavinový kurz a umím skvělé flapjacky :D)

A rovnou se vydáváme par kilometrů do hor, učíme se otočky na skialpech a hledáme bezpečné místo, kde budeme trénovat vyhledávání a taky kopání. Kamarádská pomoc je totiž ta hlavní věc co v lavinách zachraňuje životy. Největší šance na přežití je 15 minut a to je čas, který byste měli 100% věnovat hledání. Vidět, kde se lavina odtrhla, kde jste kamaráda naposledy viděli a hned začít. Horská se do většiny terénu nedostane dříve než do 30 minut. Ale právě šance na přežití po těch 15 minutách rapidně klesá. A tak běháme s pípáky po laviništi, pícháme sondami do sněhu, kopeme na čas. Závodíme jako jednotlivci, skupinky i celá skupina. Nejvíc mne baví když nám Ján nasimuluje situaci, kdy je vyděšený kluk, který má pod lavinou frajerku. Ten stres, kdy musíte hledat, ale do toho na vás někdo pořád kříčí, byl skvělý nácvik.

Je potřeba říct, že všichni víme, že budeme muset hodně, hodně trénovat. Jan s námi sdílí nespočet historek ze záchran a shoduje se s námi v tom, že jen trénink a schopnost efektivně zacházet se svatou trojicí má smysl. Pak už nás čeká jen túra na Ziarské sedlo a závěrečný sjezd na chatu.

MÍT OČI OTEVŘENÉ A PLÁNOVAT

Večer nás čeká další blok přednášek, o tom jak číst lavinové předpovědi, jak si zabalit batoh (když nám Jano Blažej ukazuje co má ve svém lavinovém batohu, neubráním se pocitu, že to je batoh z Harryho Pottera s neomezenou velikostí) a také jak připravit túru. Druhý den totiž má přijít velké oteplení, což pro laviny bude radost :)

Jano Blažej a obsah JEDNOHO batohu

Jano Blažej a obsah JEDNOHO batohu

A je to pravda, neděle nás vítá nechutně krásným počasím, azůro, vedro a nás čeká túra.

20190317_091554.jpg

Ráno trošku po zkušenosti z předešlého dne zvažuji zda je pro mne třetí skupina fajn, protože jsem si na skialpy rychle zvykla a svrbí mne nohy na nějaký pořádný výšlap a tak s těžkým srdcem opouštím Jána, ale zase se přidávám do skupiny Jano Blažeje a těším se na přistup a informace druhého vůdce. Po kontrole skupiny začneme šlapat do kopců a naším cílem je Hrubá Kopa (2166 m.n.m) během cesty, ale pravidelně zastavujeme a přímo v terénu si opakujeme nabyté vědomosti, techniky výstupu (jakože třeba ve žlabu nikdy nechcete narušit celou plochu, ale vystupovat přibližně v 1/3 a tak). Sluničko pálí a my máme pocit, že Jana nejvíc baví nás tahat do nejtěžších výšlapů (všichni jdou rovně, my okolo a tak :)) v polovině cesty je zase čas na využití teorie v praxi. Pokud se pohybujete v horách, je velmi důležité umět lavinovou předpověď číst. Všude na světe vypadají stejně. Kromě lavinového stupně vám i říkají jaké jsou tendence, počasí, jaký je lavinový problém a v závěru podávají důležitý komentář.

laviny_20190320103159-page-001.jpg

U 3.lavinového stupně víme, že nebezpečné jsou svahy nad 35°, že se lavina může odtrhnout i při malém dodatečném zatížení, že se mohou vyskytovat i samovolné odtrhy a že nezkušení lidé by měli zůstat raději v bezpečných oblastech. Kopeme tedy sněhový profil, zjišťujeme stabilitu sněhové pokrývky, určujeme si sklon svahu a pohledem hledáme nějaké znaky jako praskliny, samovolné odtrhy, samotné skály a stromy (v jejich okolí je větší šance odtrhu)

Situace je pro nás bezpečná a tak nám nic nebrání v tom, vydat se na vrchol. Přiznám se, že mě primárně baví šlapat a tak na rozdíl od ostatních se tolik netěším na sjezd a ani si ho nijak extrémně neužívám (i proto, že skialpy, které mám jsou více chodící než sjezdové)

RESPEKT, DISCIPLÍNA, VĚDOMOSTI

Zpátky na chatě, loučení a tak :) pokud si něco uvědomuji víc než kdy dřív, tak jsou to právě tyto tři věci, které jsem dala do nadpisku a kluci nám je vtloukali do hlavy. K horám musíte mít respekt a chápat, že ony určují pravidla. V sobě musíte mít disciplínu, aby jste vždy uměli zařadit zpátečku, když situace není bezpečná. A chcete si budovat vědomosti, abyste ty situace a hory mohly znát a ideálně se tak s nikým z kluků nemuset potkat “pracovně”.

Byla pro mě čest a obrovská zkušenost moct strávit víkend s takovými osobnostmi, vidět je pohybovat se v horách, sdílet jejich vědomosti a učit se od nich. Uložte si jejich stránky TATRY GUIDE a když budete toužit po nějakém horském dobrodružství neváhejte je kontaktovat. Já už třeba pod jejich vedením plánuji zdolání nějakého letní horolezení.

PRAKTICKÉ INFO:

Do západních Tater jsme jeli autem. Je to celkem štreka :D

Ubytovaní na Ziarské chatě nás se snídaní stálo: 40€/2 noci (pokoj pro 4 lidi)

Kurz stál 110€

Vybavení jsem měla zapůjčené od Dynafit čímž jim děkuji :)

Svačinky, které byly potřeba byly RXbars, Passion Bars a Veggie Salami z DM, viz můj post

Za fotky díky Karlosovi ;)

Zajímá vás něco víc? PIŠTE!

20190317_161509.jpg
Lu Gregorova1 Comment