MILOVANÉ KRKONOŠE

V Rokytnici nad Jizerou jsem strávila velkou část dětství, dospívání i dospělého života. Není tedy divu, že jsou Krkonoše moje nejmilejší české hory. A když se mě někdo zeptá, ať jim Krkonoše ukážu, tetelím se radostí. Minulý týden jsem jednu ze svých oblíbených cest ukázala Kamilovi a Amy i s dobytím nejvyšší hory. Davy turistů jsme se neprodírali. A tak se mrkněte na tuhle trasu a vydejte se do letních Krkonoš taky.

20190702_110722.jpg

KDE?

KRKONOŠE

Okruh: Pec pod Sněžkou - Samotnia - Pec pod Sněžkou

Mapka tady.

NA JAK DLOUHO?

Záleží jak se vám chodí do kopců, výstup z Pece, který vede Obřím dolem můžete dát za dvě hoďky, stejně jako za 4. První den počítejte kolem 4-5 hodin chůze. Druhý den počítejte tak 5 hodin chůze.

PROČ?

Krásný dvoudenní výlet při kterém si můžete užít českou i polskou stranu Krkonoš, místa, která nezná tolik lidí a fotkami ze Samotnia vždycky zabodujete. Především proto, že v Krkonoších se nenachází tolik jezer a jezírek jako třeba v Tatrách nebo Alpách. Užijete si také jak pořádné stoupání, tak čas na hřebenech. Pokud byste chtěli, dá se tenhle okruh zvládnout i za den, bez přespání na Samotnie. V tom případě by vypadal takto.

20190702_104822.jpg

BALENÍ

Protože je léto, teploměr nemá klesnout pod 25 stupňů, spaní máme na chatě a Krkonoše jsou hustě osídlené, tudíž pití a jídlo není problém sehnat je balení velmi minimalistické. Jako obvykle batoh ve kterém je standartně lekárnička, čelovka, kalhoto-kraťasy a jejich přídavné nohavice, nepromokavá bunda, lehká mikina, proteinové tyčinky (teď mám závislost na těchto), lifedrink+vitamíny+waterdrops.

Kde se po cestě zastavit na jídlo je vždycky otázka :) ale když už: povinnost je káva v Peci a Craft Cafe mají skvělou kávu z Candy Cane Coffee. Snídaně mě moc nenadchla, ale denní menu vypadalo moc dobře.

Další místo kde skvěle vaří je Bouda v Obřím dole, mají tam totiž parádní vege nabídku (jako třeba Chilli Sin Carne) a je jasný, že to v mém světě vždy přinese dost bodů navíc. Nahoře je povinnost jeden Paroháč na Luční. Jíst mě tam moc neba. Nemají nic vege a jejich jídla jsou podle mne dost předražená a ničím výjimečná. Co teda ale výjimečné je, je jejich obří rohlík. No a pak Samotnia a klasické pirohy a višňovka a cestou zpátky bych minula Výrovku a najedla se Na Rozcestí, tam mívají často taky aspoň jedno vege jídlo, jako třeba teď houbového kubu se zelím.

ZASLOUŽENÁ SNĚŽKA

Klidně mě ukamenujte, ale já si myslím, že lidi si mají hory zasloužit. Ne se tam vyvézt lanovkou, podívat se a zase jet dolů. Hory vždycky byly a měly by být o vztahu, kterým k nim máte, o respektu, který přinášejí, o lásce, kterou si vybudujete. I když to bolí, i když se potíte, i když se vám třeba nechce. Pak teprve ten pocit na vrcholku stojí za to. Sněžka si nese bohužel pověst přeplněné hory, které se spousta “die hard” horalů a horalek raději vyhne. Přiznám se, že vlastně ji také nezdolávám pokaždé když jsem v okolí. Vlastně na ní nechodím vůbec :D a o to víc mě baví, když někoho beru na výlet a vyšlápnu si ji. Z Pece vždycky volím cestu po modré Obřím dolem, chodí po ní mnohem méně lidí (potkali jsme asi tak slovy 8) a skýtá nádherné výhledy a taky je to pořádný stoupák. Mám strašně ráda místo, kde je malý mostek přes potůček a vy se tam můžete na chvíli zastavit, cachtat nohy a koukat do hor.

POHÁDKOVÁ CHALOUPKA

Když vyběhnete Sněžku máte několik možností, teda vlastně neskutečně možností, kam se vydat. Moje oblíbená cesta ze Sněžky míří na Luční boudu a jednoho Paroháče a z ní pak na Samotnia. To je krásná pohádková chata v Polsku, cca 30 minut chůze z Luční. Miluju tu cestu, která jde po úbočí, pak trochu lesem a pak se před vámi otevře pohled na Maly Staw a u něj na krásnou dřevěnici. Ten výhled je pro Krkonoše vlastně celkem netypický a já tam vždycky sedím a říkám si, že bych si tam mohla zaplatit týden a jen tak s knížkou sedět a čučet. Samotnia nabízí ubytování, které vás vyjde přibližně na 200,-, dobrá, jednoduchá jídla a strašně dobrou atmosféru. Zajímavé je, že ačkoliv je kousek od českých hranic, snad nikdy jsem tam nenarazila na jiné Čechy.

VÝHLEDY, VÝHLEDY, VÝHLEDY

Až se vyspíte do růžova, dáte si vajíčka, tak je čas pokochat se výhledem na Maly Staw a malebným chodníčkem se po žluté vydat na Polední kámen, polsky na Slonecznik. Já tomu česky říkám Slunečník a to, že je to Polední kámen jsem si zjistila až kvůli vám. U Slunečníku se vám poprvé za tenhle výlet otevře výhled na západní hřeben Krkonoš. Pokochejte se a vydejte se po červené buďto směrem na Špindlerovku a nebo jako my zpátky k Luční boudě. Cestou pak uvidíte jak Vielki Staw, tak Maly Staw. Jedná se o ledovcová plesa, největší v Krkonoších a to jak na polské, tak české straně. Krásné jsou jak z vrchu, tak odspodu a na tomhle výletě si splníte obojí. Před výhledem na Maly Staw je pramen, kde si můžete do lahve nabrat vodu. Je neskutečná a někdy si říkám, že bych snad přišla s barelem :D

Dál už naše kroky vedly okolo Luční boudy směrem k památníku obětem hor. Z téhle cesty mezi Luční a Výrovkou mám vždycky takové dvojaké pocity. Miluju tu planinu ze které majestátně ční Sněžka, Luční a Studniční hora, ale nebaví mě ta asfaltka….. Míjíme Výrovku (kolik lidí v historii zahynulo mezi Luční a Výrovkou, tady když v zimě padne mlha a ještě třeba s vánicí je dost lehký ztratit pojem o tom kde jste, i když to takhle v létě na asfaltce nevypadá). Na kyselo stavíme Na Rozcestí. Tohle je taková sympatická zastávka, kde mají svojí “borůvku” nenechte se prosím zmást názvem: je to regulérní pálenka, žádný likérek :D

No a odtud už vás čeká jen sestup lesem zpátky do Pece. Tam je třeba ještě jednou podpořit kluky z Craft Kafe a hurá domů! Mám radost, že Kamil a Amy si po tomhle Krkonoše zamilovali skoro jako já a doufám, že vy to budete mít stejně. A abyste z toho měli zážitek jako my, koukněte na Kamfitovo video ;)

Lu Gregorova